Srí Lanka - „Perla Indického oceánu“ (Část 1/2): Tropický ráj
_________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Srí Lanka je pro milovníky přírody rájem. Tento ostrov v Indickém oceánu je jedním z míst s největší úrovní výskytu endemických (nikde jinde se nevyskytujících) druhů a řadí se mezi nejvýznamnější tzv. „hotspots“ – horká místa biodiverzity na světě. Přes relativně malou rozlohu (cca. 66 tisíc km2) zde nalezneme bohatou škálu ekosystémů od mlžných hor, přes tropické deštné lesy, suché tropické lesy, křovinaté savany, čajové plantáže až po nádherné písčité pláže. Příležitost jet na fotografickou expedici na takové místo nešlo odmítnout. V případě expedice do zcela neznámého prostředí nemůže sebelepší příprava nahradit zkušenosti přímo z terénu. Přesto že jsem přípravou strávil mnoho času, na závěr expedice jsem musel připustit, že bez našeho průvodce ostrovem a jeho zkušeností bychom viděli a zažili mnohem méně. Bez nadsázky můžu říci, že sehnat lepšího organizátora foto-expedice na Srí Lanku v Česku a na Slovensku, než skvělého fotografa a cestovatele Juraje Macka (www.photo-adventure.net), nenajdete. S námi už se na ostrov vydal pojedenácté a jeho kontakty a znalosti místní přírody byly neocenitelné, stejně jako skvělé naplánování a itinerář cesty. V den odjezdu jsme se společně s kamarádem Jirkou vydali na Slovensko, kde jsme setkali se zbývajícími účastníky expedice. Z Vídně s přestupem v Dubaji jsme se konečně dostali do Kolomba, hlavního města Srí Lanky.
Na letišti v Kolombu již na nás čekal dlouholetý Jurajův kamarád Duminda, který byl po celou expedici naším řidičem a překladatelem. První den bylo naším cílem město Induruwa, kde jsme se ubytovali v hotelu přímo na pláži. Po náročné cestě jsme byli unavení, ale i přesto nás to neodradilo od průzkumu okolí a prvních kontaktů s místní přírodou. Ihned po příjezdu mě zaujal kvetoucí keř na zahradě hotelu, ze kterého se ozýval strdimil srílanský (Leptocoma zeylonica). Snažil jsem se jej nalákat na nahrávku jeho hlasu. Reagoval velmi dobře, ale v hustém keři se mi jej vyfotografovat nepodařilo. Po celé zahradě se pohybovalo také několik veverek indických (Funambulus palmarum), které na sebe poutaly pozornost neustálým pohvizdováním. Po krátkém odpočinku jsme v odpoledních hodinách navštívili nedalekou záchrannou stanici mořských želv. Pracovníci záchranné stanice dostávají nebo kupují vajíčka želv od rybářů nebo je cíleně sbírají z rizikových pláží. Tyto vajíčka poté v chráněných plochách inkubují a odchované želvy vypouští zpět do přírody. V několika větších nádržích chovají i dospělé želvy, které byly zachráněny z rybářských sítí, ale vzhledem ke svým zraněním, které je limitují v pohybu, by již ve volné přírodě nepřežily.
Veverka indická (Funambulus palmarum) Indian Palm Squirrel, Induruwa, Srí Lanka
Kareta obrovská (Chelonia mydas) Green Sea Turtle, Induruwa, Srí Lanka (zvíře v lidské péči)
Následující ráno jsme měli naplánovánu projížďku na člunech po nedaleké řece Madu. Řeka spojuje několik vnitrozemských lagun s mořem a vytváří hustou síť ramen s bohatými porosty mangrovů. Toto močálovité území je domovem velkého množství druhů zvířat. Za asi dvouhodinovou projížďku jsme viděli např. varana skvrnitého (Varanus salvator) vyhřívajícího se na posedu pro rybáře nebo endemické opice - hulmany rudolící (Trachypithecus vetulus) dovádějící v mangrovech, z ptáků např. chřástala běloprsého (Amaurornis phoenicurus), čejky černoprsé (Vanellus indicus), ledňáčka guriala (Pelargopsis capensis), ledňáčka hnědohlavého (Halcyon smyrnensis), vousáka hnědohlavého (Psilopogon zeylanicus), luňáka brahmínského (Haliastur indus), množství volavek, kormoránů a mnoho dalších druhů. Přestože náš řidič ihned reagoval na jakékoli zvíře a člunem se snažil dostat co nejblíže, fotografování z neustále se pohupující lodi bylo dosti složité.
Řeka Madu, Srí Lanka
Volavka proměnlivá (Butorides striata) Green-backed Heron, řeka Madu, Srí Lanka
Čejka černoprsá (Vanellus indicus) Red-wattled Lapwing, řeka Madu, Srí Lanka
Břehové porosty řeky Madu, Srí Lanka
Kormorán menší (Microcarbo niger) Little Cormorant, řeka Madu, Srí Lanka
Než jsme stačili vstřebat zážitky z našeho říčního safari, už jsme směřovali přes centrální vysočinu do Národního parku Sinharaja, kde jsme měli strávit čtyři dny plné pozorování a fotografování neuvěřitelné tropické přírody. Na tuto část naší expedice jsem se těšil asi ze všeho nejvíce. Jedinečnost národního parku Sinharaja spočívá hlavně v tom, že se jedná o poslední původní deštný prales na Srí Lance. Jeho rozloha je pouhých 88,64 km2, ale míra jeho unikátnosti je fascinující. Z celkového počtu 20 endemických druhů ptáků z ostrova Srí Lanka jich 19 žije zde. Více než 50 % endemických druhů savců a motýlů, žijících na Srí Lance, nalezneme v tomto pralese. Endemismus u dřevin přesahuje 60 %. Už při samotné cestě do pralesa bylo na co se dívat. Projížděli jsme přes hornaté vnitrozemí charakteristické zalesněnými kopci a čajovými plantážemi na jejich úpatí. Během jízdy po krkolomných serpentinách ale nebylo na fotografování ani pomyšlení. Dojeli jsme do vesnice Kudawa, která se nachází na samotném okraji původního deštného pralesa. Duminda nás dovezl k hlavní bráně do parku, kde už pro nás byly připraveny džípy, kterými jsme pokračovali dále až do našeho ubytování v srdci pralesa. Martinˈs Lodge – pohádkové ubytování v panenské přírodě. Centrální budova s terasou a nezapomenutelným výhledem do pralesa a vedle několik chat kde jsme byli ubytováni. Tato „Ecolodge“ se nachází několik minut chůze od brány, ze které se vychází už pouze pěšky po lesních pěšinách napříč pralesem. Přes tuto bránu se lze dostat pouze s průvodcem, kterého jsme podle Jurajových slov měli toho nejlepšího. Pozorovací schopnosti Susanty byly opravdu neuvěřitelné, o čemž jsme se během našich výprav mnohokrát přesvědčili. Do Lodge jsme dorazili k večeru a ihned jsme se kochali výhledem z terasy, která sloužila i jako jídelna při bohatých snídaních a večeřích, které připravovali naši milí hostitelé.
Bulbul šupinkový (Pycnonotus cafer) Red-vented Bulbul, NP Sinharaja, Srí Lanka
Na zábradlí terasy bylo umístěno velké krmítko s několika odsedacími větvemi. Do krmítka jsme dali rozmačkané banány, papáju, vařenou rýži a jiné dobroty. Ptáci na sebe nenechali dlouho čekat. Kolem krmítka začalo být rušno a pohltila nás fotografická horečka, která nás do odjezdu z pralesa už prakticky neopustila. Přímo na krmítku se střídalo několik druhů ptáků a v širším okolí se objevovaly další pralesní druhy. Terasa byla opravdu nevyčerpatelný zdroj zajímavých pozorování. Všechny dny probíhaly podle stejného scénáře. Ráno, pokud již světlo dovolilo, jsme začali fotografovat z terasy a v okolí ubytování. Po snídani jsme vyrazili s průvodcem na výpravu do pralesa a po návratu jsme opět zasedli na terasu a až do tmy se kochali přírodním divadlem, které nabízela. Přesto byl každý den úplně jiný a neuvěřitelných zážitků a setkání s druhy, o kterých se mi ani nesnilo, bylo každý den desítky. Nejběžnějšími druhy, které navštěvovaly naše krmítko, byli krásný endemický vousák zlatočelý (Psilopogon flavifrons), bulbul šupinkový (Pycnonotus cafer), bulbulčík indický (Acritillas indica) a bulbulčík druhu Hypsipetes ganeesa, který byl dříve považovaný za poddruh bulbulčíka černého (Hypsipetes leucocephalus) a teprve nedávno popsán jako nový druh, a nemá ještě české jméno. V okolí krmítka se také pohyboval pár plachých endemických zoborožců srílanských (Ocyceros gingalensis).
Bulbulčík indický (Acritillas indica) Yellow-browed Bulbul, NP Sinharaja, Srí Lanka
Bulbulčík (Hypsipetes ganeesa) Square-tailed Bulbul, NP Sinharaja, Srí Lanka
Výhled z terasy Martinˈs Lodge, NP Sinharaja, Srí Lanka
Vousák žlutočelý (Psilopogon flavifrons) Yellow-fronted Barbet, NP Sinharaja, Srí Lanka
Zoborožec srílanský (Ocyceros gingalensis) Sri Lanka Grey Hornbill, NP Sinharaja, Srí Lanka
Každé ráno nebo večer nás na terase překvapilo něco jiného. Jednou tlupa krmících se hulmanů rudolících pár desítek metrů od nás, další den rodinka nádherných endemických krasek srílanských (Urocissa ornata), které byly na návštěvníky zvyklé a bylo možno s k nim dostat i na pár metrů. Jindy to byla zase dvojice obrovských pralesních veverek – ratuf černoprsých (Ratufa macroura), které dosahují velikosti až 90 cm. Poměrně často nám nad hlavami přelétala malá hejnka endemických papoušků druhu lorikul srílanský (Loriculus beryllinus), jejichž pronikavý křik se rozléhal pralesem. Ihned vedle terasy zrovna kvetlo několik kokosovníků ořechoplodých – kokosových palem (Cocos nucifera), které lákaly nektarožravé ptáky – opět skvělá příležitost k pozorování i fotografování. Kromě občasných návštěv lorikulů zde poletovali strdimilové srílanští, jejichž fotografování se opět nedařilo. Květy palmy také navštěvovala plachá sýkavka zlatočelá (Chloropsis aurifrons). Jejím fotografováním jsme strávili mnoho času, ale vůbec ji zahlédnout mimo rozsochu palmy bylo téměř nemožné. Také jsem dost času věnoval endemickému drozdu srílanskému (Geokichla spiloptera), ale bohužel se jej vyfotografovat nepodařilo. Většinou se objevil jen v brzkých ranních hodinách a navíc v husté vegetaci přítmí pralesa. Z terasy a jejího okolí jsme pozorovali ještě mnoho druhů ptáků, např. brhlíka červenozobého (Sitta frontalis), holuba zelenokřídlého (Chalcophaps indica), dronga šedobřichého (Dicrurus caerulescens), lejskovce rajského (Terpsiphone paradisi), panenky bronzové (Lonchura striata), hejnka nádherných suříkovců šarlatových (Pericrocotus flammeus), přeletujícího orla indomalajského (Ictinaetus malaiensis) nebo včelojeda chocholatého (Pernis ptilorhynchus).
Hulman rudolící (Trachypithecus vetulus) Purple-faced Langur, NP Sinharaja, Srí Lanka
Kraska srílanská (Urocissa ornata) Sri Lanka Blue Magpie, NP Sinharaja, Srí Lanka
Sýkavka zlatočelá (Chloropsis aurifrons) Golden-fronted Leafbird, NP Sinharaja, Srí Lanka
Lorikul srílanský (Loriculus beryllinus) Sri Lanka Hanging-parrot, NP Sinharaja, Srí Lanka
Ratufa černoprsá (Ratufa macroura) Grizzled Giant Squirrel, NP Sinharaja, Srí Lanka
Jednoho večera už za tmy jsme při poslouchání usínajícího pralesa měli na terase velmi vzácnou návštěvu. Ze střešního sloupu terasy se pomalu spouštěla malá cibetkovitká šelma ovíječ zlatý (Paradoxurus zeylonensis). Vůbec si nás nevšímal a začal hodovat na krmítku. Nejvíce mu chutnala vařená rýže a rozmačkaná papája. I následující večer jsme měli štěstí, stačilo jen několik minut být zticha a za chvíli se ovíječ zase vynořil ze tmy. Bezstarostně se pustil do jídla a díval se na nás z pár metrů. Ani zběsilé cvakání závěrek a salvy blesků našich fotoaparátů mu nevadily. Bohužel noční fotografie navíc na zábradlí terasy nebyly ideální. Smířil jsem se s tím, že potkat tuhle šelmu ve dne někde v přirozenějším prostředí se asi nepovede. Ovšem mýlil jsem se. Předpokládal jsem, že ovíječ přečkává den někde ve střeše budovy nebo nedaleko v nějaké dutině stromu, ale jednoho dne jsme si jej všimli, jak polehává v rozsoše kokosové palmy hned vedle terasy a v poklidu nás sleduje svýma nádhernýma očima. Ovíječ žije od nížin až po mlžné lesy v horách a vytváří tři barevně odlišné formy dříve považované za samostatné druhy. Nejnovější studie na základě molekulárních dat ale ukázala, že se na ostrově vyskytuje pouze jeden druh se třemi barevnými variantami.
Ovíječ zlatý (Paradoxurus zeylonensis) Golden Palm Civet, NP Sinharaja, Srí Lanka
Napříč pralesem
Vydat se do pralesa bez průvodce by byl nerozum. Ani ne tak z důvodu bezpečnosti. Spíše bez patřičných zkušeností člověk uvidí pouhý zlomek druhů, kolem kterých projde a to ještě při velkém štěstí. Náš průvodce přesně věděl co hledat a kde to hledat. Tisíce hodin prochozených v terénu jsou nenahraditelné. Jednou z mála nepříjemností, které vás mohou v pralese potkat, jsou suchozemské pijavice. Naleznete je opravdu téměř na každém kroku, a i přes kvalitní repelent se mohou dostat až na kůži. Jejich přisátí ale neznamená žádné velké nebezpečí. Rána není vůbec bolestivá, pouze do ní vstříknou protisrážlivou látku, takže poměrně dlouho krvácí. Klima v pralese je snesitelnější než v otevřenějším terénu, ale i tak díky maximální vlhkosti je veškeré oblečení ihned mokré. Pokud se dostanete trochu do vyšších poloh parku, je zde už i příjemný vánek. Kupodivu ani jednou za našich čtyř výletů jsme nezmokli, tropický liják jsme si vychutnali až odpoledne v bezpečí kryté terasy. Zajímavým zážitkem byla krátká noční výprava po okolí první večer po našem příjezdu. Nikdy nezapomenu na atmosféru plnou zvuků množství hmyzu a žab ozývajících se ze všech stran. Nebyl jsem příliš vybaven na noční fotografování, takže jsem se spíše nechal unášet tropickými zvuky a čelovkou prohledával okolní porosty a koruny stromů.
Interiér pralesa, NP Sinharaja, Srí Lanka
Pouchalka sp. (Pseudophilantus sp.) NP Sinharaja, Srí Lanka
Při jedné z našich výprav jsme ráno několik desítek metrů za naším obydlím nalezli trus levharta a později také mnoho jeho stop na měkké písčité pěšině spolu se stopami divokých prasat, které asi pronásledoval. Jeden z možných adeptů na našeho nočního návštěvníka pochodujícího po plechové střeše minulou noc nad ránem. Ze savců nelze očekávat pozorování mnoha druhů, protože většina z nich má noční aktivitu. Měli jsme štěstí na tlupy makaků bandarů (Macaca sinica) a hulmanů rudolících, jejichž volání se rozléhalo ranním pralesem a podtrhovalo kouzlo tohoto místa. Interiér pralesa doplňovalo také velmi pestré společenstvo nádherných motýlů, kteří se ladně proplétali v paprscích slunce razících si v ranním oparu cestu korunami stromu až do spodních pater pralesa. Příliš jsem nepočítal s kvalitními fotografiemi ptáků, ale i těch jsme několik vyfotografovali. Jedním z prvních druhů hned za bránou parku byl národní pták Srí Lanky – kur srílanský (Gallus lafayettii). Na první pohled obyčejný kohout, ale nikde jinde než na Srí Lance ho ve volné přírodě nenajdete. Působil uprostřed pralesa pro nás trochu bizarně, ale právě tohle je pro něj nejpřirozenější prostředí. Jedním z nejzajímavějších zážitků celé expedice patří setkání s roztomile se tvářícím párem lelkounů srílanských (Batrachostomus moniliger), opět díky vynikajícímu Susantovi, který přesně věděl, kde se přes den tito noční ptáci zdržují. Nalezli jsme je v korytě potoka zarostlého několik metrů vysokými kapradinami. Jejich anglický název „frogmouth“ přesně popisuje jejich vzezření. Samozřejmě prales skýtal nekonečné množství zvuků a jakýkoli ptačí hlas nebo opeřený „mžik“ jsme se snažili dohledat a určit. Radost mám zejména z pozorování endemického bulbula černochocholatého (Pycnonotus melanicterus), datla ohnivého (Dinopium psarodes), nálezu hnízda lejskovce azurového (Hypothymis azurea) a hlavně z endemického květozoba srílanského (Dicaeum vincens) a plachého trogona malabarského (Harpactes fasciatus). Také jsme byli „na stopě“ vzácnému endemickému kulíškovi srílanskému (Glaucidium castanotum), drobné sovičce, která se ozývala z korun nad námi. Ale bohužel jsme ji v korunách nenašli podobně jako o kus dál stojící skupinka anglických „birderů“, kteří také čekali se zalomenými hlavami na zázrak.
Kur srílanský (Gallus lafayettii) Sri Lanka Junglefowl, NP Sinharaja, Srí Lanka
Lelkoun srílanský (Batrachostomus moniliger) Ceylon Frogmouth, NP Sinharaja, Srí Lanka (v popředí samec, v pozadí samice)
Častým cílem našich objektivů byli různí plazi, zejména zástupci druhu lepoještěr zelený (Calotes calotes), kterých jsme nacházeli poměrně hodně od nejmenších několikacentimetrových jedinců až po dospělé exempláře dlouhé 30-40 cm. Z hadů jsme měli štěstí pouze na krásnou bičovku nosatou (Ahaetulla nasuta). Herpetologickým vrcholem celé expedice byl nález velmi vzácné endemické agamy nosaté (Lyriocephalus scutatus). I radost našeho průvodce z nálezu ukazovala, že se to nestává každý den. Lze ji nalézt jen na určitých stromech o určité tloušťce. My na ni narazili v hlubokém přítmí pralesa na úpatí hory Mulawella (760 m n. m.). Cílem jedné naší výpravy byl také samotný vrchol, který je tvořen skaliskem vyčnívajícím nad koruny stromů, takže naskýtá fantastický výhled na tropický prales z ptačí perspektivy. Na vrcholu poletovali lovící rorýsi domovní (Apus affinis), vlaštovky obecné (Hirundo rustica) a také místní poddruh vlaštovky skalní s červenou spodní stranou těla. Někdy uváděn také jako samostatný endemický druh Srí Lanky - vlaštovka srílanská (Cecropis hyperythra). Dalším zajímavým druhem, který lovil nad korunami stromů, byl klecho rezavolící (Hemiprocne coronata), rorýse připomínající zástupce čeledi klechovitých (Hemiprocnidae)
Pohled z hory Mulawella, NP Sinharaja, Srí Lanka
Bičovka nosatá (Ahaetulla nasuta) Green Vine Snake, NP Sinharaja, Srí Lanka
Agama (Otocryptis wiegmanni) Sri Lanka Kangaroo Lizard, NP Sinharaja, Srí Lanka
Lepoještěr zelený (Calotes calotes) Green Garden Lizard, NP Sinharaja, Srí Lanka
Agama nosatá (Lyriocephalus scutatus) Hump-nosed Lizard, NP Sinharaja, Srí Lanka
Jednou jsme se také vypravili do údolí do nedaleké vesnice Kudawa. Tropický prales vystřídala otevřenější krajina s čajovými plantážemi a stále se usmívajícími místními sběrači čaje. Také druhy ptáků, na které jsme narazili, byly jiné než v lese. Pozorovali jsme např. hrdličku kropenatou (Spilopelia suratensis), vousáka hnědohlavého, ťuhýka hnědého (Lanius cristatus) nebo endemickou timálii srílanskou (Turdoides rufescens). Cílem této vycházky byl hotel Blue Magpie s restaurací v centru vesnice. Z terasy hotelu byl pěkný výhled na pole, nad kterým poletovaly vlhy modroocasé (Merops philippinus), ukázal se také ledňáček hnědohlavý, z kokosových palem se ozýval lorikul srílanský. Také jsem zaslechl hlas strdimila srílanského, kterého jsem chtěl vyfotografovat od první chvíle, ale stále mi unikal. Zkusil jsem štěstí s nahrávkou a po několika minutách nám konečně i tento druh dal několik sekund a pěkně nám zapózoval na kvetoucím keři pod terasou, čímž nám připravil krásné zakončení našeho pralesního dobrodružství. Velmi těžce se nám loučilo s nádherným pralesem, ale s příslibem dalších zážitků a nečekaných setkání s obyvateli „Perly indického oceánu“ jsme se vydali na jihovýchod ostrova. Druhou polovinu této foto-expedice jsme strávili na safari v Národních parcích Yala, Udawalawe a ptačí rezervaci Bundala. Tuto část expedice přibližuje druhý článek ze Srí Lanky – Národní parky jihu.
Vousák hnědohlavý (Psilopogon zeylanicus) Brown-headed Barbet, NP Sinharaja, Srí Lanka
Timálie srílanská (Turdoides rufescens) Orange-billed Babbler, NP Sinharaja, Srí Lanka
Strdimil srílanský (Leptocoma zeylonica) Purple-rumped Sunbird, Kudawa, Srí Lanka
Interiér pralesa, NP Sinharaja, Srí Lanka