Čtyři dny v Alpách
____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Ohromující pocit prostoru v liduprázdných horách, šumění větru v modřínových lesích, rozsáhlé porosty růžově kvetoucích pěnišníků (Rododendron sp.) a v dálce se ozývající cinkání zvonců krav… Tyto vzpomínky ze švýcarských alp z okolí Davosu, kde jsem asi před patnácti lety pobýval, mi vyvstaly, když jsem četl zprávu od kamaráda Tomáše Grima (http://tomasgrim.com/) ohledně krátkého výletu do Alp. Podívat se znovu do těch míst bylo velmi lákavé. Nadšeně jsem souhlasil a ihned se začal připravovat. Jako před každou cestou je třeba si ujasnit, na jaké cílové druhy se zaměřit a hlavně vyhledat z dostupných zdrojů vhodné lokality s největší šancí na úspěch.
První zastávkou našeho alpského dobrodružství byla vesnice Unterammergau asi 20 km severně od Garmisch-Partenkirchenu v předhůří německých alp. Z vesnice vychází trasa na nedaleký vrchol Teufelstättkopf (1758 m. n. m.). Úpatí vrcholu a jeho okolí mělo být vhodnou lokalitou pro výskyt zvonohlíka citrónového (Carduelis citrinella), jednoho z našich cílových druhů. Během namáhavého výstupu jsme pozorovali mimo jiné křivky obecné (Loxia curvirostra), hýly obecné (Pyrrhula pyrrhula) nebo krkavce velké (Corvus corax). Poměrně hojně se zde vyskytoval ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes). Pod vrcholem a na okolních hřebenech se rozprostíral rozvolněný smrkový vysokohorský les – typický biotop zvonohlíka citrónového. Zvonohlíka jsme mnohokrát lákali pomocí nahrávky jeho hlasu, ale bohužel bez úspěchu. Ammergauské Alpy jejichž součástí je i vrchol Teufelstättkopf tvoří hlavně zatravněné a řídce zalesnění vrcholy. Tyto hory nedosahují takových výšek jako alpské masivy více na jihu, ale jejich předností jsou nádherné horské smrkové lesy doplněné o vápencové skalní výchozy, které dotvářejí velmi malebnou krajinu.
Vysohorský smrkový les, Ammergauské Alpy, Německo
Ammergauské Alpy, Německo
Přesunuli jsme se dále k jihu až k hranicím s Rakouskem do města Mittenwald, ze kterého vede kabinová lanovka až pod vrchol Westliche Karwendelspitze (2 385 m n. m.), který je jedním z vrcholů pohoří Karwendel. Tuto lokalitu jsme zvolili jako snadno dostupné místo s výskytem typických horských druhů ptáků, jako jsou kavče žlutozobé (Pyrrhocorax graculus), pěnkavák sněžný (Montifringilla nivalis), nebo pěvuška podhorní (Prunella collaris). Také jsem doufal, že bychom zde mohli mít štěstí vyfotografovat bělokura horského (Lagopus muta) – hlavní cíl naší cesty. Od vrcholové stanice lanovky jsme se vydali na krátký okruh po okolních hřebenech. Nejhojnějším druhem zde byla pěvuška podhorní. Pozorovali jsme také pěnkaváky sněžné, ale vyfotografovat se nám je nepodařilo, byli poměrně dosti plaší a pravděpodobně krmili mláďata, protože byli v neustálém shonu za potravou. Opakem byla početná kavčata žlutozobá, která byla velmi krotká a dala se krmit i z ruky.
Pěvuška podhorní (Prunella collars) Alpine Accentor, Westliche Karwendelspitze, Německo
Pěvuška podhorní – mladý pták (Prunella collars) Alpine Accentor - juvenile, Westliche Karwendelspitze, Německo
Kavče žlutozobé (Pyrrhocorax graculus) Yellow-billed Chough, Westliche Karwendelspitze, Německo
Od jednoho turisty jsme dostali informaci, že na nedalekém kamenitém svahu pozoroval celou rodinku bělokurů horských. Po chvíli pátrání jsme zaslechli jeho nezaměnitelný hlas, jak se ozývá z údolí pod námi. Pročesával jsem celé údolí dalekohledem a nakonec jsem zahlédl několik bělokurů pouze pár metrů od procházejících turistů. Vypadalo to, že bělokuři jsou zde zvyklí na lidskou přítomnost. Takže se nám naskytla ideální příležitost k jejich fotografování. Nakonec jsme u nich strávili asi dvě hodiny. Byl to dokonalý zážitek, fotografovat ptáky, u kterých jsem doufal, že je alespoň spatříme někde v dáli, navíc v nádherném prostředí alpských vrcholků. Bělokur horský má v letním období naprosto vynikající ochranné zbarvení. Jakmile se bělokuři přestali pohybovat, okamžitě splynuli s prostředím kamenných polí.
Bělokur horský (Lagopus muta) Rock Ptarmigan, Westliche Karwendelspitze, Německo
Bělokur horský (Lagopus muta) Rock Ptarmigan, Westliche Karwendelspitze, Německo
Bělokur horský (Lagopus muta) Rock Ptarmigan, Westliche Karwendelspitze, Německo
V odpoledních hodinách jsme se přesunuli přes Lichtenštejnsko do Švýcarska. V Lichtenštejnsku jsme se zdrželi na krátkou prohlídku hlavního města Vaduz, které na první pohled zaujme svou upraveností a luxusem. Doporučuji také navštívit okolí lichtenštejnského zámku, ze kterého jsou krásné výhledy na hlavní město, okolní hory, a údolí, jehož středem protéká řeka Rýn, která odděluje Lichtenštejnsko od sousedního Švýcarska.
Večer jsme dorazili do udolí Dischma ve Švýcarsku. Údolí se táhne v délce asi 14 kilometrů od města Davos až k vrcholkům Albulských Alp – Piz Vardet (3 229 m n. m) a Piz Grialetsch (3131 m n. m.) Následující ráno jsme se dostali údolím až do posledního obydleného místa Dürrboden (2011 m n. m.) a odtud pěšky do hor. Na kamenitých stráních, porostlých právě rozkvétajícími pěnišníky, se rozléhalo pískání svišťů horských (Marmota marmota), nehojnějším ptačím druhem zde byla linduška horská (Anthus spinoletta), nad horskými bystřinami poletovali konipasi horští (Motacilla cinerea). Idylu tohoto místa dotvářely zvonce pasoucích se krav a zvuk alpského rohu, na který hrál místní domorodec na protější stráni.
Svišť horský (Marmota marmota) Alpine marmot, údolí Dischma, Švýcarsko
Piz Grialetsch, Albulské Alpy, Švýcarsko
Linduška horská (Anthus spinoletta) Water pipit, údolí Dischma, Švýcarsko
Piz Grialetsch, Albulské Alpy, Švýcarsko
Na zpáteční cestu jsme se vydali přes Švýcarský národní park ve východním cípu země. K návštěvě doporučuji zejména nádhernou soutěsku podél řeky Clemgia několik kilometrů od hranic s Itálií. Soutěska je lemována vysokými skalními stěnami, které jsou domovem orla skalního (Aquila chrysaetos) a zedníčka skalního (Trichodroma muraria). Prašnou cestou podél řeky se lze dostat až do zapadlé vesničky S-charl, ze které vychází stezky do okolních hor.
Naší poslední zastávkou bylo nejvyšší pohoří v rakouských alpách - Vysoké Taury. Po legendární Groslocknerské alpské silnici se přes průsmyk Hochtor (2504 m n. m.) dostanete až k vyhlídce Franze Josefa (2369 m n. m.), ze které se naskýtá úžasný pohled na 9 km dlouhý ledovec Pasterze, nad ním se tyčící Johannisberg (3453 m n. m.) a po levé straně samotný Grossglockner (3798 m n. m.), nejvyšší horu Rakouska. Tato oblast je vyhledávaným místem pro fotografování krotkých svišťů horských a kozorožců horských (Capra ibex). Ovšem realita byla jiná. Při naší návštěvě zde právě probíhala nějaká kulturní akce doprovázená velmi hlasitou hudbou, takže z toho důvodu byla veškerá zvířena vyplašena, kromě všudypřítomných kavčat žlutozobých. Za svišti jsme se museli vydat o něco dále do hor, na kozorožce jsme bohužel nenarazili. Pozorovali jsme také mladého orla skalního a dokonalým zakončením našeho vysokohorského dobrodružství byl přelet majestátního orlosupa bradatého (Gypaetus barbatus) s rozpětím křídel přes dva a půl metru.
Johannisberg (3453 m n. m.) Vysoké Taury, Rakousko
Kavče žlutozobé (Pyrrhocorax graculus) Yellow-billed Chough, Vyhlídka Franze Josefa, Vysoké Taury, Rakousko
Grossglockner (3798 m n. m.) Vysoké Taury, Rakousko
Svišť horský (Marmota marmota) Alpine marmot, Vyhlídka Franze Josefa, Vysoké Taury, Rakousko
Orlosup bradatý – mladý pták (Gypaetus barbatus) Bearded vulture - juvenile, Vyhlídka Franze Josefa, Vysoké Taury, Rakousko
Během čtyřdenního výletu jsme projeli čtyři alpské země, vyfotografovali řadu horských druhů a viděli nespočet nádherných horských scenérií z různých koutů Alp. Toto rozsáhlé pohoří je nevyčerpatelným bohatstvím soutěsek, údolí, vrcholů a krásných výhledů, které stojí za to vidět.